Být dost dobrým rodičem

Být dost dobrým rodičem

První listopadový víkend do třebíčských prostor organizace STŘED, z.ú. zavítal známý dětský terapeut a psychiatr MUDr. Peter Pöthe s přednáškou na téma „Psychické traumatizace v dětství a emoční vývoj v kontextu náhradní rodinné péče“. V průběhu celého dne zazněly z úst hojného počtu účastníků otázky, které vrtají v hlavě nejednomu náhradnímu rodiči, ať pěstounovi či osvojiteli. „Jak přistupovat k dětem, které se zdají být svým chováním zlé? Co mám dělat? Moje dítě dostalo diagnózu ADHD!“ nebo častý dotaz „Jak být pro své dítě, co nejlepším rodičem?“

„Ve své praxi se častokrát potkávám s dětmi, které byly označeny za nezvladatelné, hyperaktivní či dokonce jako doživotně odepsané.“ představil část své klientely terapeut. Častokrát se pak v průběhu spolupráce ukázalo, že měly velkou zející díru ve svém nitru, o které nikdo do té doby nepřemýšlel a nevšímal si jí. Těmto šrámům, které byly takovýmto dětem uštědřeny, častokrát hned v prvních měsících jejich života, říkáme raná traumata, jež se mohou projevovat agresí, odporem ke všem a všemu, neadekvátními reakcemi a mnoha dalším chováním, které náhradní rodiče důvěrně znají. Pöthe nabádá rodiče, aby především nepřistoupili na nálepku jejich dítěte, která se častokrát tvořila několik let, „nedělejme z nich malé tyrany a raději se snažme o porozumění jejich častokrát pro nás nepochopitelného chování“.

V závěru se objevila otázka, kde mají náhradní rodiče hledat správnou cestu pro svoje dítě a jak z tolika osvědčených rad vybrat tu nejlepší? Bohužel, nebo možná bohudík, žádná univerzální poučka o výchově neexistuje, každé dítě, každý rodič, každé prostředí, ve kterém žijeme je jedinečné a specifické, proto nikdy nemůže fungovat jednotný výchovný postup univerzální pro všechny rodiče a naštěstí přibývá lidí a organizací, kteří mohou být nápomocni rodičům a jejich dětem v hledání vlastní cesty.

Vystihujícím mottem celé přednášky bylo být „dost dobrým rodičem“. Rodičem, který může dělat a často dělá chyby, prožívá i jiné emoce než bezmeznou lásku k dítěti, ale i přesto je pořád dost dobrým.

Autor: Barbora Pipášová, koordinátorka programu Náhradní rodinná péče

zajíčci