Skutečný příběh pěstounky
Aktuálně

Skutečný příběh pěstounky

13.1.2021

Dobrý den, jmenuji se Alena, je mi 35 let a mám to štěstí být důležitou součástí mé velké krásné rodiny.

Již pět celých let vychovávám společně s partnerem dvě treperendy (9 a 13 let) z jeho dřívějšího vztahu.

Také mám jednu velmi dobrou kamarádku Evu, která se bohužel dlouhodobě zmítá v nekonečném kolotoči nešťastných rozhodnutí a porušování zákonů. Před čtyřmi roky ji její způsob „přežívání“ doběhl, byla odsouzena k několika letům odnětí svobody. Někdy v průběhu trestního řízení zjistila, že je těhotná. Narodil se jí krásný chlapeček Michálek, byl to andílek. Eva se toužila o něj postarat a po porodu zažádala o odklad výkonu trestu, bohužel pozdě a tak byla zatčena a odvezena přímo do věznice.  Její drahé miminko Míša zůstalo z hodiny na hodinu bez nejdůležitější osoby na světě - bez své mámy. Na týden se pokusil postarat jeho biologický tatínek, nicméně si musel přiznat, že na péči o batole zkrátka nemá a Míšovi se s ním nevede dobře.

Přišel i s malým Michálkem k nám. V tuto dobu mě čekalo, aniž bych si to příliš uvědomovala, jedno z největších životních rozhodnutí. Odpověď na otázku sociální pracovnice „Mohl by u vás malý Michal zůstat po dobu, co bude matka ve VTOS (Výkonu trestu odnětí svobody)?“. Zpětně si uvědomuji, že jsem odpověděla spíše instinktivně. S Evou se známe spoustu let a vždy jsme se měly rády a pomáhaly si. Míšu znám od jeho narození, a proto pro mne bylo automatické odpovědět „ANO“. Najednou se pod jednou střechou sešli tři děti a tři pejsci, kterých jsme se také ujali. Za čtyři roky se z dětí staly sourozenci a ze mě teta Alenka.

Na návštěvy za Míšovou maminkou jezdíme, kdykoli to jde, stále zůstala jeho mámou. Michálek momentálně navštěvuje již druhý rok mateřskou školku, kde se mu velmi líbí, někdy je obtížné přijít na to, jakým nejvhodnějším způsobem s ním komunikovat. Postaví si hlavu a nikdo s ním nehne.

Evu za pár dní pustí. Zatím nemám sílu přemýšlet, jaké to bude, až nadejde okamžik, kdy budu muset Evě Míšu vrátit. Jen pomyslím a chce se mi plakat. Zároveň ale doufám, že se Eva kvůli synovi změní a budou opět spolu. Nadosmrti budu vděčná svému partnerovi, jak se zachoval a za jeho velkou neutichající podporu. Stejně tak vnímám pomoc od bývalého přítele Evy a jeho partnerky.

Takže DĚKUJI VÁM.

Alena